Tak nějak patří k zimě, ten úžasný kořen zázvoru, jako skvělé "zahřívadlo" a chuťovka dohromady. A je to tak snadné, že je až hřích, nepřipravit si vlastní zázvo-sirup.

Hromadu kořenů - podle toho, jak silný ho chceme mít - očistíme a škrabkou na brambory nakrájíme na tenké plátky. Na sporák postavíme vodu s cukrem - na litr vody 1/5 kila cukru - a spolu se zázvorem vaříme minimálně 15 minut. Pak přidáme buď citronovou šťávu nebo kyselinu citronovou a rozlijeme do připravených lahví. 

Jen pozor, sirup je třeba udržovat v chladu. 

Včera ráno jsem vyrýpla ze země pampelišku s prosbou, že chci vyzkoušet nápoj z jejího kořene - šlo to výborně, protože pršelo.

Kořen jsem umyla, osušila a protože pršelo, zatopilo se v krbu a tak se kořen krásně vysušil. Dnes ráno jsem ho nakrájela na malé kousky, krátce opražila na suché pánvi a v mlýnku na kávu umlela. Zalila horkou vodou, nechala vyluhovat a přecedila přes sítko, protože ještě něco plavalo na hladině šálku.  No a teď tady sedím a popíjím horkou kávovinu z pampeliškového kořene. Hořká chuť mě překvapuje. Ne proto, že bych ji nečekala. Spíš proto, že mi chutná. Není to vyložená chuťovka, je třeba si na tu chuť zvyknout. Ale fakt, že tímto teplým šálkem udělám dobře svým játrům, které se už teď usmívají, mi dodává "hořkosladkou" chuť vyrobit si víc této domácí sušené náhražky kávy. 

Jestli se také rozhodnete vyzkoušet si tento jednoduchý postup na výrobu zdravého nápoje, podělte se prosím o své reakce z prvního doušku, o chuť, která zůstala na jazyku, o pocit, který tělu a duši dodal kořen známe pampelišky...

Každý rok na jaře je síla kořene kostivalu lékařského nejsilnější. A tato síla nám pak po celý rok pomáhá léčit různé pohmožděniny a namoženiny. Kostival je u nás v rodině znám jako kostihoj, což je jeho slovenský název a vpravdě o mnoho výstižnější. Takže jak hojit kosti a svaly kostihojem? Je třeba koupit francovku anebo můžeme použít jakoukoliv čirou domácí lihovinu nad 50%. Poté je třeba najít jarní mladé výhonky kostivalu, poprosit rostlinku o pomoc a vyrýpnout ji i s dlouhým kořenem. 

Doma pořádně umýt a nakrájet na tenké proužky - tak aby se vešly do lahvičky, kterou na tento účel budeme používat. Vpravit kousky dovnitř, zalít Alpou a dát na sluníčko za okno. Tam nechat 2-3 týdny macerovat a občas lahvičkou protřepat. Poté slijeme a zůstane nám tmavá tekutina (jako na obrázku) - velký to hojič na kosti. A kdo má revma, ten ať ani chvíli neváhá a vyrazí na sběr kostivalových kořenů. Mazání vlastnoručně vyrobené má o mnoho větší sílu, než to koupené. Rostlinka si vás totiž načte a pustí do lihu ty správné ingredience v poměru přímo pro vás.

Dnes mám zase dvě hrsti z kopřivového čaje a už vím, co s nimi - domácí kopřinudle! Dvě spařené hrsti kopřiv rozmixujeme v trošce osolené vody. Tu krásnou zelenou přidáme do mísy s moukou, nejdřív zamícháme vařečkou a pak pěkně rukama vypracujeme tuhé těsto, které dáme na chvíli do ledničky. Pak rozválíme placky, a nakrájíme široké nudle, které krátce povaříme v pořádném hrnci s osolenou vroucí vodou. 

  

No a po slití vody je vhodíme na pánev, kde jsme si již na olivovém oleji osmažili cibulku s česnekem a lehce vše promícháme.
Nakonec třeba parmazán nebo jakýkoliv jiný sýr. Opět budiž chvála kopřivám!!!!

A pokud nespotřebujeme celé těsto, pak můžeme zbytek širokých kopřinudlí prostě nasušit na vařečce - třeba zavítají do nějaké jarní polívky...

Protože si kopřivový čaj dělám každý den, vždycky přemýšlím, co udělat s tou skvěle předpřipravenou kopřivou. Dnes na oběd má oblíbená jednoduchá dobrota - brambopřiva. 

Vytáhnu kopřivu z ranní čajové konvice, nakrájím cibulku a připravím si trochu vařených brambor. Pak to postupně vše - v pořadí cibulka, kopřivy, brambory - osmahnu na olivovém oleji, přidám mořskou sůl a trošku domácí vegety a na talíři dochutím buď smetanou nebo nastrouhaným parmazánem. Dobrou chuť...

A pozor, kopřivám ještě není konec - tohle je teprve začátek... Je prostě kouzelná.

Při čekání na rozkvetlé jaro jsem si připravila zelený nápoj. A jsme znovu u zázračných kopřiv - co s kopřivami z čajíčku? Použít jako základ zeleného nápoje.

A k tomu vše, co už roste v trávě - trochu mladého řebříčku, pampeliškových lístků, jetelinky, šťovíku a od vody trocha mlaďoučké potočnice. Vše s trochou vody rozmixovat a dochutit citronovou nebo pomerančovou šťávou. 

Takhle jednoduše lze dopravit chlorofyl, to zázračné tekuté slunce, do nitra našeho těla. Tenhle pohár nás odkyselí, detoxikuje, zharmonizuje a nevím, co ještě - neb je to jeden z nejsilnějších antioxidantů.

Bez ní si už jaro nedokážu představit. A i když se k ní mnohokrát nehezky chováme a ničíme ji, najdeme ji pořád skoro všude. V tom je její kouzlo síly a věčnosti. Takový kopřivový čaj dokáže pročistit nejednoho hříšníka, který si přes zimu nabalil kromě zimníku i pár slušných nepotřebných zásob. Jarní kůra s kopřivou je už mým rituálem, který trvá minimálně měsíc. Zkuste si každý den natrhat hrst kopřiv cestou z práce nebo z procházky a připravit si litr tohoto léčivého čaje. Zalijte mladé výhonky horkou vodou a nechte je stát, dokud krásně neobarví váš kouzelný očistný nápoj. A zkuste si ho vychutnat bez jakýchkoliv přísad - jistě mu přijdete na chuť. Kopřiva vás přívětivě nakopŘIVne...