Včera ráno jsem vyrýpla ze země pampelišku s prosbou, že chci vyzkoušet nápoj z jejího kořene - šlo to výborně, protože pršelo.

Kořen jsem umyla, osušila a protože pršelo, zatopilo se v krbu a tak se kořen krásně vysušil. Dnes ráno jsem ho nakrájela na malé kousky, krátce opražila na suché pánvi a v mlýnku na kávu umlela. Zalila horkou vodou, nechala vyluhovat a přecedila přes sítko, protože ještě něco plavalo na hladině šálku.  No a teď tady sedím a popíjím horkou kávovinu z pampeliškového kořene. Hořká chuť mě překvapuje. Ne proto, že bych ji nečekala. Spíš proto, že mi chutná. Není to vyložená chuťovka, je třeba si na tu chuť zvyknout. Ale fakt, že tímto teplým šálkem udělám dobře svým játrům, které se už teď usmívají, mi dodává "hořkosladkou" chuť vyrobit si víc této domácí sušené náhražky kávy. 

Jestli se také rozhodnete vyzkoušet si tento jednoduchý postup na výrobu zdravého nápoje, podělte se prosím o své reakce z prvního doušku, o chuť, která zůstala na jazyku, o pocit, který tělu a duši dodal kořen známe pampelišky...

A další akce sběračů - tentokrát podbělu, stejně jako u plicníku, lékařského. Znovu moc prosím, myslete při sběru na ta malá létající stvoření a nechávejte jim stylem královského dělení.  A protože podběl obsahuje sliz a třísloviny, je vhodný právě s plicníkem do plicní čajové směsi, usnadňuje vykašlávání. Je to radost připravit si vlastní medicínu. Jinak podběl najdete na všech nehostinných místech, je to úchvatná zkrášlující rostlinka všech náspů a příkopů. Už z domova vás všechny zdraví sběračka podbělostných radostí.